Lžičník – bylinka proti paradentóze

Lžičník – bylinka proti paradentóze
Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis) je dvouletá až vytrvalá bylina. Své jméno si vysloužila tvarem listů, které připomínají lžíci. V našich končinách se pěstoval jako léčivka a salátová zelenina, postupně zplaněl a nyní jej můžeme nalézt na vlhčích loukách. Pro výraznou palčivou chuť se od jeho použití jako zeleniny postupně upustilo, ačkoliv někdy bývají používány ke konzumaci klíčící semena.

Léčivé účinky lžičníku


Lžičník se používá převážně vnitřně, protože zevně dráždí kůži. Někdy je však použit při léčbě revmatismu.


Vnitřní užívání lžičníku:

 

Dávkování lžičníku:

Nálev pro kloktání se připravuje přes noc ve vodě o pokojové teplotě. Ráno se nálev zcedí a může se používat.


Proti paradentóze používáme směs prášku lžičníku s šalvějí v poměru 1:1.


Pro další použití používáme klasický nálev (lžička natě na 0,25 l horké vody, louhovat 15 minut) 2-3x denně.


Kdy sklízet lžičník a jak ho uchovávat

Ze lžičníku sbíráme listy nebo kvetoucí nať, oboje v době kvetení rostliny, tedy v červnu a červenci. Skladuje se sušený. Sušení musí být rychlé, aby nedocházelo k hnědnutí. Sušímepřirozeným teplem ve stínu nebo uměle při teplotách do 35 °C.

Autor: www.pestovani.in
Foto: Nakladatelství Eminent z knihy Herbář léčivých rostlin
16. 5. 204