Na pultech supermarketů i v domácí spíži najdeme opravdu mnoho potravin, kde by byl použit cukr nebo umělá sladidla. Sladíme cukrovinky, džemy, marmelády, rosoly, kompoty, ale i pečivo, mléčné výrobky, nealkoholické nápoje, žvýkačky, sušenky a oplatky, instantní nápoje, pivo (alkoholické i nealkoholické) a rovněž i sladkokyselé konzervy. Snad jen masové výrobky nejsou doslazovány. Ale co vlastně umělá sladidla jsou, chemikálie či přírodniny? A máme bedlivě sledovat jejich výskyt ve složení potravin?
Cukr nebo sladidlo?
Sladká chuť signalizuje, že přijímáme energii. A po našich předcích máme hluboko v mozku zapsáno, že sladká je chuť přežití a úspěchu. Američtí vědci stanovili denní dávku šest lžiček cukru pro ženu a devět lžiček pro muže na den. Sladké chuti v potravinách můžeme dosáhnout buď přírodní cestou (cukr, melasa, med), anebo syntetickou čili umělou, když použijeme umělá sladidla.
Které tedy zvolit
Všechna sladidla, stejně jako ostatní éčka, se označují tříčíselným E kódem. Každé éčko není škodlivé. Přítomnost přídatné látky se na obale označuje tak, že se uvede název nebo číselný kód E nebo obojí. E kód, pod kterým se přídatná látka označuje v mezinárodním číselném systému, se nemění a znamená, že éčko prošlo hodnocením své bezpečnosti.
Umělá sladidla by měli užívat jen ti, pro které byly původně určeny, diagnostikovaní diabetici. Pro ostatní nejsou vhodná, zdraví rozhodně nepodpoří, a konzumujeme je zcela zbytečně. Nevhodná jsou především pro děti, nemocné a starší lidi. Pokud se opravdu chceme vyvarovat konzumaci umělých přídatných látek, vyplatí se sledovat obaly potravin.
Nejznámější sladidla a jejich testování
Umělá sladidla jsou chemické látky intenzivně sladké chuti. Vesměs se vyrábí složitými pochody chemické syntézy z různých přírodních organických či anorganických látek. Jsou to buď aditiva získávaná modifikací přírodních látek, nebo aditiva vyráběná čistě synteticky. Finálními produkty jsou vysoce čisté látky, povoleny příslušnými státními hygienickými orgány pro lidskou výživu. Aby byla zaručena zdravotní nezávadnost umělých sladidel při dlouhodobé konzumaci, stanovují se celosvětově doporučené denní dávky, tzv. ADI (Acceptable Daily Intake – přijatelná denní konzumace).
Co vlastně konzumujeme
„Českému spotřebiteli jsou nejznámější asi sacharin a sorbitol. Pokud však velmi toužíte po nízkokalorickém sladidle nebo jste diabetici, doporučuji Stévii. Je to nízkokalorické sladidlo získané z čistě přírodního zdroje. Vyrábí se z něj extrakty s tři sta krát vyšší sladivostí než cukr, bez kalorií a bez známých vedlejších účinků,“ říká výživová poradkyně Ivana Bednářová BA.
Připravila: Věra Hájková
