Počet dětí, které se potýkají s psychickými problémy, se neustále zvyšuje. Jednou z příčin, která je do ordinace psychoterapeutů přivádí nejčastěji, je stres spojený se školní docházkou.
Kapacita středních škol
Letos se navíc k nejčastěji diskutovaným školním tématům, jako je tlak na výkon, starosti se špatným prospěchem nebo nefunkční vztahy se spolužáky, přidal i další strašák. Nedostatečná kapacita středních škol. A desítky či stovky dětí, které ani týdny po přijímacích zkouškách nevěděly, kde budou od září studovat. Neúspěch u zkoušek se přitom týká i těch, kteří byli považováni za premianty a na testy se pečlivě připravovali. Jaký má taková situace vliv na psychiku dětí a jak zabránit, aby jim neúspěch způsobil problémy s vnímáním vlastní hodnoty a sebedůvěrou?
Období přijímacích zkoušek
Pamatujete, jak jste se v patnácti letech rozhodovali, co vlastně chcete v životě dělat? A jakým způsobem chcete v budoucnu trávit nejméně osm hodin denně? Období přijímacích zkoušek na gymnázia a odborné střední školy bylo pro studenty vždy stresující. V posledních letech je však situace čím dál tím horší. Klasická příprava nad sbírkami úloh a dlouhodobě dobré školní výsledky už k úspěchu mnohdy nestačí. Řada dětí se totiž kvůli nedostatečné kapacitě vzdělávacích zařízení na svou vysněnou školu letos nedostala. Stres spojený se studiem je však často dovedl někam jinam – k odborníkům na duševní zdraví, kteří tak evidují o dětské terapie stále vyšší zájem.
Podle Michala Šefce, psychoterapeuta působícího na online platformě Hedepy, může totiž takový neúspěch vést u mnohých z nich až k rozvoji psychických problémů. „Vyšší riziko je obzvláště u citlivějších jedinců, kteří už tak zápasí s nedostatečnou sebedůvěrou. Ti se pak s případnými nezdary vypořádávají mnohem déle a obtížněji.”
Šefc pozoruje ve své praxi nárůst dětských klientů přibližně od února. Tedy od doby, kdy se děti začínají intenzivněji připravovat na přijímací zkoušky. Nepotýkají se přitom jen se strachem, jestli u testů uspějí. Ale také s tlakem spojeným s rozhodováním, čemu se vůbec chtějí v budoucnu věnovat. Iniciativa problémy aktivně řešit tak nepřichází vždy pouze od rodičů, ale i od dětí samotných. „Na prvním sezení se obvykle potkávám i s rodiči, existují však výjimky, kdy si mě některé děti samy vyhledají a většinu provozních věcí si zařídí bez pomoci rodičů. Mluvíme tu přitom o nárustů zájmu o služby soukromé psychoterapie, přetíženost státních pedagogicko-psychologických poraden tak bude nejspíše ještě mnohem vyšší.“
Na vině je i současný vzdělávací systém, ve kterém není prostor pro radost z učení
Školní neúspěch a pocity dětí s ním spojené není radno podceňovat. Často totiž mohou vést až k traumatizaci a ztráty důvěry v sebe sama i celý vzdělávací systém. Dle Šefce nese svou vinu i současný přístup k učení, ve kterém jsou děti vychováváni ke strachu z testů a známek namísto radosti z toho, že se učí něčemu novému. Aktuální nastavení škol, ve kterém snaha a pečlivost žáků již k úspěchu mnohdy nestačí. Může vést k celkové demotivaci dětí a v budoucnu tak negativně ovlivnit i jejich přístup k dosahování úspěchů obecně.
Jak děti na případný nezdar připravit a jak se chovat, pokud k němu nakonec opravdu dojde? Vždy je důležité přistupovat k dítěti na základě jeho individuální povahy. Ti méně zranitelnější dovedou neúspěch rychle hodit za hlavu, citlivější z nich jej však mohou vnímat jako selhání vlastních schopností a důkaz, že ve srovnání s ostatními vrstevníky zaostávají.
„Ideální variantou je stav, kdy má dítě vybudované zdravé sebevědomí a ví, že není přijímáno pouze na základně hodnocení školy. V reakci na extrémní navýšení obtížnosti přijímacích testů je pak dobré redefinovat úspěch a ukázat dětem, že jím není jen správná identifikace básnického prostředku v textu, ale třeba i schopnost užít si čtení básně jako takové,” dodává Šefc.
Pomáhá záložní plán i zdravé rodinné zázemí
V případě, že věci nejdou podle plánu, pomáhá také spolu s dětmi zanalyzovat situaci a připravit si záložní řešení. Dítě je tak na případnou změnu plánu lépe připraveno a dokáže se s neúspěchem snadněji a rychleji vypořádat. V prvé řadě je však potřeba poskytnout dítěti stabilní pocit bezpečí a jistoty, že se na nás může kdykoliv obrátit a že si naši bezpodmínečnou lásku a ocenění zaslouží bez ohledu na své školní výsledky a výkony. Je to důležité obzvlášť v době, kdy je škola u dětí jedním z nejčastějších příčin psychických problémů.
„V mé psychologické praxi je škola jako spouštěč duševních problémů na druhém místě, a to hned za rodinnými vztahy. Jakákoliv trápení je přitom potřeba řešit s dětmi co nejdříve. Čím déle se totiž rodiče s neobvyklým a „problémovým“ chováním svých dětí setkávají, tím delší dobu trvá situaci stabilizovat a najít správné řešení. Terapeut by měl být v očích dítěte spíše průvodcem, který ho provede náročnějším obdobím a pomůže mu najít cestu, na které bude dlouhodobě spokojený, aniž by na něj byl vyvíjen nadměrný nátlak,“ popisuje Šefc.
Kdy může dětem pomoci odborník?
Ačkoliv mívají dospělí tendenci dětské problémy bagatelizovat, v případě, že je frustrace dětí dlouhodobá a ovlivňuje tak jejich každodenní fungování, by měli zbystřit a snažit se najít příčinu. Ve chvíli, kdy cítí, že na odhalení nebo řešení trápení svých dětí nestačí, je pak dobré obrátit se na odborníka. Ten je nasměřuje, jak k problému citlivě a efektivně přistupovat. A především dítěti poskytne psychickou podporu s ohledem na jeho individuální charakter. Na každého z nás totiž platí něco jiného. Cílem terapeuta je pomoci najít nám právě tu naši správnou cestu, po které dokážeme postupně sami spokojeně kráčet.
Kromě často přetížených školních psychologů dnes nabízí pomoc dětem i řada soukromých psychoterapeutických služeb. Nárůst dětí, které trápí psychické problémy, je v České republice obecně dlouhodobě diskutovaným tématem. K jeho zlepšení by mohl v budoucnu pomoci právě tzv. distanční kontakt. Služba telemedicíny, kdy se lékař a pacient propojí přes videohovor, se má příští rok dostat i do Seznamu zdravotních výkonů a měly by ji tak začít proplácet pojišťovny.
Připravila: Vendula Jirková
