Viry, bacily a další mikroorganismy číhají všude kolem nás a čekají, kdo jim nakonec podlehne.
To jsou nejčastěji naše děti. Zejména kojenci mají po narození velmi nízkou imunitu a je nadmíru důležité chránit je před nemoci okolního světa. Proto v České republice existuje proti řadě chorob povinné očkování neboli vakcinace.
Co to přesně znamená očkování?
Do těla jedince se vpraví mikroorganismus, oslabený teplem, chemickou látkou nebo dokonce umrtvený, aby napáchal co nejmenší škody. Přizpůsobivé lidské tělo se pak se zmrzačeným parazitem poměrně snadno vyrovná a co je nejdůležitější: škůdce si zapamatuje a pro příště se na něj dobře připraví. Stejný virus, ač už v plné síle, nebude mít v budoucnu šanci. Na první pohled skvělý a jednoduchý recept na účinnou obranu. Ale jak se na očkování dívají české maminky? Souhlasí s tím, že je vakcinace proti některým chorobám povinná? Máme dostatečnou možnost volby, proti čemu nechat své děti očkovat? Těmto otázkám se věnoval průzkum serveru www.modrykonik.cz , do kterého se zapojilo více než 2000 respondentek.
Povinné vs. dobrovolné očkování
To, že je očkování dětí nařízené autoritou státu, vnímají kladně dvě třetiny maminek. Téměř 34% dotázaných by uvítalo možnost svobodně se rozhodnout, zda nechat dítě očkovat či nikoli. Nespokojenost panuje s rozsahem státem předepsaného očkování. Nesouhlasí s ním 43,6% dotázaných. „Docela bych uvítala, kdybych měla možnost větší volby. Chtěla bych sama rozhodnout, proti čemu dítě očkovat a proti čemu ne. Podle mě by mělo být méně povinných a více nepovinných očkování,“ uvádí dvaatřicetiletá Jana. Podobný názor sdílí téměř dvě třetiny respondentek, kterým by vyhovovala větší volnost ve výběru očkování.
V současné době patří mezi povinná očkování tzv. infanrix hexa (proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B a onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B) a priorix (očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím).
Podle výzkumu serveru www.modrykonik.cz využívá možnost nepovinného očkování 58,5% dotázaných žen. Ty nechávají své ratolesti očkovat nejčastěji proti pneumokokům (76,8% dotázaných), proti rotavirům (35,6%), proti klíšťové encefalitidě (33,3%) či proti meningokokům (32,6%). Další oblíbené vakcíny jsou proti žloutence typu A či planým neštovicím. „Nepovinná očkování moc neplánuji, stačí všechna, co musely děti absolvovat povinně. Jenom se očkujeme, když jedeme někam hodně daleko. Například předloni před dovolenou v Jižní Americe jsme se nechali všichni v rodině očkovat proti žluté zimnici,“ vypráví Martina (36).
Na tom, jestli se obávají, že by neočkované děti přispěly ke zvýšení výskytu závažných chorob, se maminky nemohou jednoznačně shodnout. Většina z nich (přesněji 63,1%) však nesouhlasí s tím, že by neočkované děti nesměly chodit do státních školek či jezdit na školy v přírodě a podobně. „Myslím, že rodiče, kteří nenechají dítě očkovat, ohrožují především dítě samotné. Jeho okolí ve školce nebo škole zpravidla očkované je, takže v tom nevidím problém. Každý je za své dítě odpovědný,“ přemítá Martina.
Nebezpečné očkování
Samotné očkování je pro mladý organizmus zátěží, může proto proběhnout pouze v případě, kdy je očkovaný jedinec naprosto zdravý. Na to by měl velmi pozorně dohlédnout očkující lékař. Ne vždy je to ale samozřejmostí. Necelých 21% dotázaných matek uvedlo, že s nimi lékař nikterak nekonzultoval zdravotní stav dítěte před očkováním. A to rozhodně není dobrá vizitka. „Nás se nikdo na nic neptal. Prostě jsme přišli do ordinace, malá dostala injekci, obrázek a šli jsme domů,“ krčí rameny pětatřicetiletá Kristýna, matka tříleté Vendulky. 15% žen dokonce uvedlo, že jejich děti podstoupily očkování, aniž by byly ve stoprocentním zdravotním stavu.
Vakcinace dítěte se plánuje podle očkovacího kalendáře, ale vždy s ohledem na zdravotní stav očkovaného. Ze snahy vyhnout se zákeřným chorobám by jinak mohly naopak vzniknout nepříjemné zdravotní komplikace.
Historie očkování
„Vakcinologie jako věda považuje za svůj první vědecký den 14. 5. 1796, tehdy Edward Jenner injikoval osmiletému Jamesi Phibbsovi obsah puchýřků dojičky Sarah Nelmesové nemocné kravskými neštovicemi. Po inokulaci původce došlo u chlapce k lehkému onemocnění, ale po podání viru pravých neštovic o rok později již neonemocněl. Ochranné působení kravských neštovic Jenner pozoroval od roku 1775. Jennerův způsob očkování nazvaný vakcinace (vacca – kráva) byl úspěšným krokem v boji proti neštovicím, i když v podstatě po celé 19. století a i později trvaly spory mezi stoupenci a odpůrci této preventivní metody.“
NIKLÍČEK, L., ŠTEIN, K., Dějiny medicíny v datech a faktech.
Letopisy očkování
1796 první pokusy s vakcinací proti variole (Jenner)
1885 postexpoziční aplikace vakcíny proti vzteklině (Pasteur)
1892 vakcína proti choleře (Haffkine)
1898 vakcína proti tyfu (Wright)
1913 imunizace proti záškrtu – toroid (Behring)
1921 vakcína proti TBC (Calmatte a Guerin – BCG)
1923 terický anatoxin – toxioid (Ramon a Glenny)
1923 vakcína proti pertussi (Madsen)
1927 tetanický anatoxin – toxioid (Ramon a Zoller)
1932 vakcína proti žluté zimnici (Sellard a Laigret)
1937 první inaktivovaná vakcína proti chřipce (Salk)
1949 vakcína proti příušnicím – živá atenuovaná (Smorodinstev)
1954 inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě (Salk)
1957 živá attenuová vakcina proti poliomyelitidě (Sabin)
1960 vakcína proti spalničkám (Schwarz)
1962 vakcína proti zarděnkám (Weller, Neva, Parkmann)
1966 vakcína proti příušnicím (Weibel, Buynach, Hillemann)
1967 vakcína proti vzteklině kultivovaná na diploidních buňkách (Wiktor)
1968 polysacharidová v. proti meningokokům sk. C (Gotschlich)
1971 polysacharidová v. proti mengokokům sk. A (Gotschlich)
1973 vakcína proti varicelle (Takahashi)
1976 vakcína proti pneumokokovým infekcím
1980 vakcína proti – Hemophilus influenzae b
1992 vakcína proti virové hepatitidě A
DÁŃOVÁ, J., ČÁSTKOVÁ, J., Očkování minimum pro praxi
Komerční prezentace
Foto: iStock
28. 3. 2014
