Začíná to docela nenápadně. Častější návštěvy toalety vás ze začátku zřejmě nijak nezarazí. Později je však vystřídají mnohem závažnější problémy. Přestože se o inkontinenci moči příliš nemluví, týká se tato zdravotní indispozice čím dal vyššího počtu lidí.
Další alarmují skutečností je fakt, že přestože veřejnost spojuje toto téma výhradně s vyšším věkem, postihuje lehčí forma nedobrovolného úniku moči až 20 % žen ve věku kolem 45 let a stále častěji se objevuje i v mladším věku, zejména jako poporodní komplikace. Závažnější formy úniku moči postihují 15% žen a 8 % mužů ve věku nad 65 let. Celosvětově trpí vážnou formou inkontinence více než 200 miliónů osob.
Inkontinence je nejčastěji způsobena sníženou funkcí uzávěrového mechanismu močového měchýře, společně s ochablostí svalstva pánevního dna a zkracováním močové trubice. Dalšími příčinami mohou být hormonální změny v organismu v období klimakteria, případně již zmiňovaný porod, zejména ve vyšším věku. Mezi faktory, které se také podílejí na ovlivňování schopnosti udržet moč či stolici, patří například celkový zdravotní stav, věk, pohlaví, pohyblivost pacienta, obezita, výskyt zácpy či chronického kašle, infekce močových cest, užívání léků, ale třeba také na první pohled maličkost, jako je dostupnost toalet.
Příběh paní Evy
„Problémy mám od svých čtyřiceti let. Začalo to zcela nenápadně. Častější návštěvy toalety však brzy vystřídaly stresové situace. Vždy když jsem se blížila domů a věděla, že toaleta je na dosah, cítila jsem velmi silné nutkání na močení. Časem se moje potíže ještě více zhoršily. Lépe řečeno byly častější a intenzivnější. V obchodě během nákupu, v autobuse nebo při obchodním jednání, při smíchu, kýchnutí i kašli. Styděla jsem se, a protože se mi málokterý den podařilo přijít domů, aniž bych se vyhnula úniku moči, dělala jsem vše pro to, aby si nikdo ničeho nevšiml“, popisuje Eva.
„Připadala jsem si jako člověk vyřazený z běžného života. Po čase, když se příznaky zhoršily opravdu dramaticky, jsem se bála cestovat i do práce,“ popisuje své trápení Eva, která měla celé město zmapované podle toalet. Dodává, že byla kolikrát tak zoufalá a bezradná, že se sama nad sebou i rozbrečela. Tento problém jí znemožňoval vykonávat aktivity, které měla ráda. „Nemohla jsem se věnovat sportu, hlavně mému oblíbenému volejbalu. Postupem času jsem s manželem raději přestala chodit i do divadla a kina. Začala jsem se všemožně vymlouvat a úplně jsem se vyhýbala společnosti,“ smutně vzpomíná Eva.
To však nebylo řešení. Začala proto shánět pomoc. Anonymně a potají. Vždy navečer, když byla v práci již sama, hledala na internetu stránky věnující se inkontinenci. „Zde jsem nalezla všechny potřebné rady a ztracenou sebedůvěru. Kromě rad, co dělat a na koho se obrátit, jsem zde našla přehled vhodných inkontinenčních pomůcek a doporučených cviků. Zjistila jsem, že s inkontinencí se dá žít zcela bez stresu,“ vypráví Eva o svém návratu do každodenního života. „Stránky MoliKlubu mě psychicky uklidnily. To mně opravdu pomohlo. Únik moči již není mojí noční můrou,“ směje se paní Eva a jedním dechem dodává: „Ztratila jsem ostych. Nejenom, že jsem si zvykla na používání inkontinenčních pomůcek, ale začala jsem dokonce rozdávat rady svým kamarádkám. Základ je v otevřené komunikaci, proto vše řeším i se svým lékařem, který mi na začátku hodně pomohl s výběrem nejvhodnějších pomůcek,“ doplňuje Eva, které podle jejích slov začal úplně nový život.
Více informací hledejte na www.moliklub.cz
Připravila: Zuzana
Foto: iStock
12. 2. 2014
