Stal se běžnou součástí našeho života. Pijeme ho k snídani, vaříme si ho, když na nás „něco leze“, když je nám zima, nebo jen tak, když si chceme vychutnat něco dobrého. Víte něco o jeho kvalitě a jaké druhy čajů si můžete dopřát?
První zmínky o čaji zaznamenáváme okolo 2700 let př.n.l. v Číně. Teprve až kolem roku 800 n.l. se čaj dostal do Japonska, odkud byl v roce 1610 dovezen do Evropy. Tam si jej oblíbila zejména aristokracie a pití tehdy exotického nápoje se stalo rychle velice módní záležitostí. Díky středověké anglické kolonizaci rovníkových zemí se stala právě Anglie čajovou velmocí, ve které se neobešlo žádné přátelské setkání bez šálku silného černého čaje. Tento rituál i popularita nápoje v Anglii přetrvala dodnes, v současnosti je čaj celosvětově uznávaným nápojem. O proslulost se zasadil i Sir Thomas Lipton, který je považován za toho, kdo naučil pít čaj celý svět.
Původem z pralesa
Původem se čaj, jak ho známe z našich šálků, získává z rostliny Čajovníku čínského (Camellia sinensis), ze kterého se vyrábí podle způsobu zpracování hlavně zelený a černý čaj. Čajovníku se daří zejména na plantážích okolo rovníku. V pralesích, jež jsou přirozeným teritoriem růstu čajovníků, dosahují stromy výšky 6 až 20 metrů. Na čajových plantážích, ze kterých pochází většina čajů na našem stole, se však rostliny udržují ve velikosti do 1 metru. Nejčastějšími zeměmi, které se pěstováním čajovníků zabývají na plantážích, jsou Čína, Keňa, Srí Lanka, Indonésie a Vietnam.
Kvalita je jen na vrcholu
Jakost čaje je závislá na kvalitě trhaných výhonků, čím jsou výhonky mladší a jemnější, tím je čaj kvalitnější. Na nejlepší a nejjemnější černý a zelený čaj se sklízí koncový pupen a dva horní listy. U čaje bílého, který se považuje za vysoce kvalitní, se sbírají pouze křehké pupeny čajovníku, které jsou nejmladšími výhonky rostlin. Součástí sklizně těchto nejlepších částí čajovníků je i ruční sběr. Lidská práce je v tomto ohledu nenahraditelná, stroj by totiž nemohl rozeznat vhodnost lístků pro zpracování, která se posuzuje již na samotných plantážích.
Zajímavostí je, že sběrači a sběračky by měli používat při sběru rukavice a neměli by ani kouřit a používat parfémy. To je z důvodu, že čajové lístky snadno přijímají cizí pachy, tak aby nedošlo k narušení aroma samotných lístků. Náročnost sklizně čaje dokládají strohá čísla. Zkušený sběrač dokáže nasbírat denně 30 až 35 kilogramů lístků, což postačí na výrobu pouhých 7 až 9 kilogramů čaje.
Lidi technika nenahradí
Po celém světě je známo pět druhů klasického čaje, které rozlišujeme dle jejich barvy. Jde o černý, zelený, červený, polozelený a žlutý čaj. Zabarvení, chuť i aroma není dílem výroby z různých druhů rostlin, ale ovlivňuje ho především proces zpracování. Pro barvu, aroma a chuť je důležitý zejména proces fermentace (oxidace). Zatímco čaje bílé a zelené jsou nefermentované, u černého čaje probíhá fermentace v plném rozsahu. Žluté čaje jsou pak polofermentované.
Co je v sáčku
Vedle sypaných čajů, jejichž výhodou je možnost individuálního dávkování směsi, jsme zvyklí na sáčkové, jinak i nazývané porcované čaje. Mnozí se domnívají, že celolistové čaje jsou kvalitnější než například práškové. Nemusí tomu tak být vždy. Velikost čajových částí se rozlišuje na čtyři kategorie: Celolistové, zlomkové, drťové a práškové. Rozdílnost částeček, které pak naleznete v tom kterém sáčku čaje, vzniká při trojstupňovém prosévání. Tyto směsi, pokud nesou stejnou značku, nejsou v kvalitě rozdílné, vznikají totiž ze stejného čajového základu.
Sáčky čaje mohou mít rozdílné tvary, základním rozdělením jsou klasické pytlíky a pyramidové sáčky, ve kterých se prodávají větší části čaje, aby měly dostatečný prostor se rozvinout a dokonale vylouhovat. Významní výrobci čajů se dnes mimo vlastní produkce zabývají i dopadem produkce na životní prostředí. Znamená to například, že pro výrobu sáčků se začal používat biodegrabilní materiál z trvale udržitelných zdrojů, jako je např. kukuřice.
Připravila: Věra Hájková
