Emoce s námi dokážou pěkně mávat. Občas si připadáme, že to nejsme my, kdo křičí na naše dítě, bez příčiny se vzteká, pláče, trápí se obavami, co bude zítra, sužuje ho bezdůvodný strach ze ztráty partnera.
Emoce jsou tu s námi od nepaměti. Když jim porozumíme a dokážeme je alespoň částečně regulovat, velmi se nám uleví a zjednodušíme si život.
Emoce působí na naše chování a rozhodování.
Muži emocím podléhají méně, myslí a jednají racionálněji. Je to způsobeno tím, že obtížněji kombinují emoce z pravé hemisféry a logickým myšlením levé. Muži mají i problémy s porozuměním emocí druhých, ženám se proto mohou zdát až necitliví.
Emoce u žen leckdy překrývají intelekt a ovlivňují reagování.
Oproti mužům, my ženy máme schopnost při řešení úkolů zapojit obě hemisféry. Problémy ženy řeší kreativněji. Ve chvílích rozhodování zapojují pocity a komunikační dovednosti. I když toto může být na škodu, protože emoce u žen leckdy překrývají intelekt a ovlivňují reagování, zejména v kombinaci s měnícími se hormony v měsíčním cyklu.
Kde se vzaly emoce a jak s nimi nakládat, kterak je rozpoznat, ovládnout, brzdit, rozvíjet? V roce 1872 Charles Darvin představil světu publikaci The Expression of Emotions in Man and Animals, knihu srovnávající emoce zvíře versus člověk. Darwinova teorie jasně ukázala, že člověk umí poznat v jakém emočním stavu většinou je, zvíře nikoliv.
Jak to, že my lidé máme problém rozkódovat vlastní emoční rozpoložení? Proč neumíme emoce ovládat? Jak to, že nechápeme emoce druhých? Odpovědi zní nějak takto.
Emoce jsou mnohem starší než lidstvo samo, a právě emoce jednoduchých tvorů máme zděděné. Máloco řešíme racionálně. Naopak velmi často řešíme banální a všední situace pomocí emocí. Mnohdy nevíme, odkud se jaká emoce vzala. A hlavně, jak s ní naložit. Podlehneme okamžitému rozpoložení, aniž bychom tušili, že se emoce dají korigovat. Chce to odhodlání a trpělivost, ale výsledek stojí za to. Pokud se zaměříme na emoci ve chvíli jejího vzniku, dokážeme ji zpracovat a následně vyladit ve svůj prospěch.
Amygdala
Emoční šíření v mozku zajišťuje tzv. horká linka amygdala – emoční jádro, která má za následek adrenalinovou reakci, ještě předtím, než si uvědomíme, o co jde. V minulosti nás adrenalin chránil. Káže útok nebo únik. Jenže dnes v době sedavé po vyplavení adrenalinu se neděje ani jedno. Adrenalin přináší pocitově stres. Abyste si uměly představit emoční škálu, tak do základní palety emocí patří strach, radost, hněv, přijetí (důvěra), překvapení, nechuť, smutek, anticipace (očekávání).
Amigdala dokáže uchovat paměťové stopy spojené s emočně zabarvenými prožitky, bohužel i těmi, na které bychom nejradši zapomněli.
Ve chvíli emoční erupce je cesta k uvědomění delší. Logické myšlení nás v momentu zaskočení zdržuje. První se dostaví úlek a s ním psychosomatické projevy jako jsou pocení, zčervenání, husí kůže, stažení žaludku a další známé a nepříjemné doprovodné stavy. Rozum nastupuje v druhé fázi. Rozkóduje úlekovou reakci. Buď ji vyhodnotí jako zbytečnou a člověk se uklidní, či naopak. Nejtěžší je emoce zbrzdit před tím, než dojde ke zpětné reakci. Často si tak nevědomě škodíme pod vlivem strachu či stresu.
Emoce mají také hodnotovou tabulku. Na jejím vrcholu je pocit bezpečí. Bezpečný prostor pro člověka 21. století je domov. Tam kde můžeme odložit masku a být sami sebou. Kde se cítíme dobře. Pro vnitřní vyrovnanost je důležitá i vnější spokojenost. Kromě bezpečí člověk potřebuje kvalitní stravu, dostatek lásky, sex, pohyb i odpočinek a práci, která mu dává smysl.
Polarita emocí
Bídně zvládnuté, nesprávně nebo vůbec neprožívané emoce, které nám vládnou, mohou vést k psychické dysbalanci. Je tedy špatně, když se dlouhodobě cítíme nespokojení. Vždycky je lepší zavčas zastavit, ještě lépe provádět pravidelný servis všech důležitých životních oblastí. Když člověk dlouhodobě nezvládá strach, hněv a smutek, které pak řeší nejčastěji jídlem a podřizováním se druhým, doporučuji navštívit odborníka. Ještě před tím, než sáhnete po antidepresivech.
Autor: mentální koučka Petra Krajčinovič
