Cukrovka patří mezi takzvané civilizační choroby a počet diabetiků stále stoupá. Fytoterapie sice není zázračná, přesto dokáže mnohým diabetikům alespoň do určité míry usnadnit život.
Věřili byste, že i u nás roste řada léčivek, které snižují glykémii? V knize etnofarmakologa prof. Ing. Ladislava Kokošky, Ph.D. a botanika prof. Ing. Pavla Valíčka, DrSc. Léčivé rostliny třetího tisíciletí se uvádí třeba smetanka lékařská (zejména kořen), borůvka černá (listy), fazol obecný (listy), vavřín ušlechtilý (listy), puškvorec obecný (oddenky; pozor, jde o chráněnou rostlinu), kopřiva dvoudomá (nať) a jiné. Protože však jde o zástupce rostlinné říše, které téměř důvěrně znáte, vybrali jsme ze zmíněné knihy méně známé druhy.
Stévie
Podle historických dokumentů si před zhruba osmdesáti lety francouzští chemici všimli, že z listů stévie (původem pochází z Paraguaye) lze získat bílou krystalickou látku – steviosid, která je až třistakrát sladivější než sacharóza. Tato rostlina se dnes však pěstuje v mnoha zemích. Ostatně můžete si to vyzkoušet sami; uvádí se, že v teplých oblastech Moravy se dá pěstovat obdobně jako tradiční paprika (sklízejí se nadzemní části). Někteří nadšenci zkoušejí pěstování i doma, v květináči za oknem, a komu se do toho vůbec nechce, ten si může koupit stévii například ve formě sladivých tabletek, sypkého „cukru“, tekutého sladidla…
Inspirace z Afriky
Kromě stévie lze jako náhradu cukru využít i jiné přírodní zdroje, které mají původ v rostlinné říši. Zmiňme například vytrvalou bylinu Thaumatococcus daniellii, u níž se udává, že míšek ze semen je téměř až tři tisíckrát sladivější než sacharóza a to díky dvěma proteinům (thaumatin I a thaumatin II). V budoucnu jistě více uslyšíme i o rostlině, přesněji stálezeleném keři až menším stromu Synsepalum dulcificum, jenž rovněž roste v západní Africe. Je zajímavý tím, že jeho sladkokyselý míšek dokáže po dobu 30 až 60 minut ovlivnit chuťové receptory tak, že veškerá potrava pak uživateli přijde sladká. Na rozdíl od stévie si však na běžné užití výrobků z těchto rostlin patrně ještě chvíli počkáme.
Jakon
Do skupiny rostlin s obsahem inulinu (látky, která je v určitém množství – cca 30 až 80 g – organismem i při diabetu spotřebovávaná bez nároků na inzulin) patří i u nás už poměrně známý jakon. Roste planě zejména v andských oblastech jižní Ameriky, ovšem cíleně se pěstuje v mnoha zemích, včetně České republiky. Nutno podotknout, že u nás jde hlavně o drobné zahrádkáře. Patříte-li k nim, pak jste na jaře jistě vysadili oddenkové hlízy a jakony jste už letos sklidili, po prvních mrazících. Ke konzumaci se využívají hlízy, které se přidávají například do zeleninových salátů, ovšem dají se také tepelně upravovat, vařit nebo péct. Kořenové hlízy jsou vhodné k výrobě fruktózy.
Připravila: Věra Hájková
