Zvláště po dosažení 50. roku věku by muži neměli zanedbávat pravidelné návštěvy urologa. Mohou se u nich totiž projevit obtíže se zvětšenou prostatou.
Ty patří k vůbec nejběžnějším mužským zdravotním obtížím u nás. Časté močení, které je jedním z nežádoucích projevů zvětšené prostaty, začíná po čase pacienta omezovat v aktivitách, na které byl zvyklý, a má tak negativní vliv na celkovou kvalitu jeho života. Ještě podstatnější však je, že neléčená zbytnělá prostata může v krajním případě dokonce vést až k nevratnému poškození močového měchýře či dokonce ledvin. Další závažné onemocnění, které prostatu postihuje, je rakovina. Ta má v současnosti již vysokou míru přežití, která se pohybuje těsně pod hranicí 70 %, i tak se ale jedná o závažné onemocnění, které může ovlivnit jak délku, tak kvalitu života pacienta.
Proto by muži neměli preventivní návštěvy urologa zanedbávat nebo je dokonce považovat za zbytečné. Prevence a včasné diagnostikování nemoci je totiž vždy nezbytné k úspěšné léčbě. Preventivní urologickou prohlídku by proto neměli zbytečně odkládat a ke svému urologovi by se měli objednat co nejdříve.
Zbytnělá prostata: časté močení a ostatní nepříjemnosti…
Varovných signálů, jimiž na sebe zbytnělá prostata upozorňuje, může být hned několik. Mezi ty nejběžnější samozřejmě patří obtíže při močení. „Pokud muž trpí hyperplazií prostaty, bývá poměrně běžnou nepříjemností častější potřeba močení, se zvýšenou frekvencí během noci. Muži se pak během spánku často budí, aby se vymočili, což má samozřejmě negativní vliv na jejich spánkový cyklus. Problémy je však neopouštějí ani ráno, kdy je močení naopak obtížnější. Velice často se totiž dostavuje zeslábnutí proudu moči, takže muži potom mají pocit, že musejí při vykonávání potřeby vyvinout větší tlak, což může být až bolestivé,“ vysvětluje profesor Marek Babjuk, přednosta Urologické kliniky FN V Motole.
Zvětšená prostata také ovlivňuje průchod moči močovou trubicí, respektive ho zpomaluje. Následkem toho se stane, že během mikce není močový měchýř zcela vyprázdněn, ale zůstává v něm zbytková moč, takzvané reziduum. Díky tomu se pak měchýř rychleji znovu zaplní a muži tak musí chodit na toaletu častěji. Další z následků zpomaleného proudu moči je samozřejmě prodloužení doby močení, ale také vnitřní tlak v močovém měchýři, ke kterému dochází, když se muži snaží silou vytlačit reziduální moč.
Až 10 % mužů musí na operaci, pokud konzervativní léčba nepomůže
Statistiky hovoří o zvětšené prostatě nemilosrdně. Zatímco do 50 let věku jsou obtíže s benigní hyperplazií spíše marginální a vyskytují se jen u 13 % mužů, od padesátky strmě rostou (28 %), aby kolem osmdesátého a devadesátého roku kulminovaly. Studie uvádějí, že u mužů kolem devadesátky je už zvětšená prostata zcela běžným jevem, vyskytujícím se takřka ve 100 % případů. Zvětšená prostata tak představuje nejčastější mužské urologické onemocnění a už proto by ho pánové neměli podceňovat. Možnosti, jak benigní hyperplazii léčit jsou v zásadě dvě. Ta první je farmakologická, druhá potom invazivní. Bez konzervativní léčby by více než 10 % mužů s BHP muselo podstoupit operaci.
Pomoc hledejte jen u odborníka.
Přibližně 70 % pacientů je v současné době léčeno pomocí léků, jimiž lze úplně odstranit nebo zmírnit převážnou část obtěžujících příznaků tohoto onemocnění. K léčbě BHP se nejčastěji používají léky působící na hladkou svalovinu hrdla močového měchýře a prostaty (tzv. alfa-blokátory) nebo léky zmenšující velikost prostaty (tzv. inhibitory enzymu 5-alfa reduktázy). Každý z těchto léků má svou indikaci, kterou lékař zvažuje v závislosti na nálezu na dolních močových cestách, velikosti prostaty, věku a dalších lécích, které pacient užívá.
Zvláštní skupinou preparátů v této oblasti jsou pak tzv. fytopreparáty. Jedná se většinou o směsi rostlinný extraktů a přírodní produkty, které vědecky dosud ne plně objasněným způsobem zmírňují některé příznaky provázející zvětšení prostaty. Má se však za to, že působí obdobně jako některé syntetické léky – vazbou na enzymy v tkáni prostaty. Fytofarmaka jsou známá a oblíbená u pacientů již dlouhou dobu, protože fytoterapie má své nesporné výhody – minimální nežádoucí účinky (de facto se omezují pouze na alergické projevy) a dobrou zkušenost po řadu desetiletí. Pro pacienty je důležité vědět, že se tyto rostlinné přípravky dělí na tzv. doplňky stravy a volně prodejné léky (léčivé přípravky). U léků (i když jsou volně prodejné) se v rámci registračního procesu posuzuje účinnost, bezpečnost a jakost ve vymezených indikacích na rozdíl od doplňků stravy, u kterých je posuzováno pouze složení a zdravotní nezávadnost.
Komerční prezentace
Foto: iStock
9. 12. 2015
