Medicína

Klasická nebo lehká sádra?

Sbírání lístečků

Přihodil se vám úraz nebo nešťastná náhoda a museli jste mít ruku (nohu) pár týdnů v sádře? Pak sami víte, jaká to je „radost“. A protože ani létu se zlomeniny nevyhýbají, je dobré vědět, že klasickou sádru lze mnohdy nahradit její subtilnější „sestřičkou“.

Zlomenina musí být v klidu, to nás učili už na škole. Aby kostní úlomky zůstaly
na správném místě, znehybňují se – a jak jinak než sádrou, která se také používá nejčastěji. Ovšem znehybnění nepotřebují jenom zlomeniny, ale i další úrazy a onemocnění kostí, kloubů i měkkých tkání, například natržené vazy, záněty šlach, rozsáhlejší rány, komplikované hnisavé záněty. Kromě sádry se k imobilizaci používají samozřejmě i jiné materiály, v podobě dlah, ortéz, bandáží, elastických obvazů, tejpovacích pásek…


Co musíme říci předem? Výběr optimální fixace není na vás, o tom by měl rozhodnout lékař a v první řadě vlastně samo postižení, tedy míra poškození kosti, kloubu nebo tkáně a oblast poranění nebo onemocnění. Například koleno se spíše než sádrou znehybňuje ortézou, pokud ovšem nejde o zlomeninu, při které se musí zabránit i rotačnímu pohybu.

Zjistěte si

Pokud se vám nelíbí, že vás na pohotovosti odbyli klasickou sádrou, můžete si ověřit u jiného lékaře zda lze vaši zlomeninu fixovat právě lehčí verzí klasiky. Plastová sádra je zhruba 10x lehčí než klasická, ale přesně se to říct nedá – záleží na použitém materiálu a jeho množství (například u klasické sádry představuje velké rozdíly v gramáži už samotný materiál a použité množství, které není pevně dané).


Sádrujeme. Ale kterou?

Co možná nevíte zcela jistě, avšak to už tušíte? Klasická sádra vždy přesahuje rozsah poranění, kdežto lehká plastová sádra, například Soft Cast, se může použít na místo zranění. Třeba v oblasti kotníku. Tady by klasika dosahovala zhruba pod koleno, plastová sádra přitom končí zhruba v úrovni ponožky, její okraje se nezařezávají do tkáně, netlačí na achilovku a nepoškozují šlachy.

Ne každý lékař však lehkou sádru pacientovi nabídne. Proč se tak děje? Opovědí je více. Buď s plastovou sádrou nemá zkušenosti, případně zkušenosti by sice byly, ale sádry došly (to se však dá poměrně brzo napravit), anebo – a to je velmi důležité – pacient si může myslet, že stačí jen si obepnout například zmiňovaný kotník lehkou sádrou a má vystaráno. Přitom je však třeba dodržovat pokyny lékaře. Pokud to někdo nechápe, ať raději zůstane u klasiky. Což je však docela škoda. Dalším důvodem, kdy nelze aplikovat odlehčenou sádru, je samotný typ zranění – lehká sádra se nehodí pro tříštěné nebo komplikované zlomeniny, kdy hrozí velké otoky.

Lehká plastová sádra je ve srovnání s „gypsem“ jako pírko, skutečně vás méně zatěžuje a navíc sedí na místě jako ulitá – čili na rozdíl od klasiky nehrozí, že by buď příliš dřela, nebo naopak byla volná. Zlomeninu, kterou „hlídá“ lehká sádra, přitom lze dříve zatěžovat (například díky možnosti našlapování bez podpatku a snadnější kontrole zátěže), což znamená, že tkáně rychleji regenerují. Je to poměrně jasné: dobře padnoucí lehká sádra brání pohybu kostních úlomků mnohem lépe než klasika a současně rovnoměrně tlačí na měkké tkáně. Výsledek? Poranění méně otéká a méně bolí. A bonus navíc? Lehkou sádru může lékař přizpůsobit aktuálnímu stavu končetiny, kdy ji rozstřihne, upraví a znovu zafixuje. Některé typy plastové sádry můžete zkamarádit s vodou, takže vyjít si v létě na koupaliště nebo se jen osprchovat doma pak bude povoleno i po zranění.


Opatrnost v první řadě

Jaká musí být konstelace hvězd, aby vám plastová sádra prokázala dobrou službu? Ošetřující lékař nebo zdravotní sestřička s ní musí umět zacházet, aby dokázali vybrat správný typ fixace a vhodně ji aplikovali. Z ordinace má vycházet nejen dobře ošetřený, ale i správně poučený pacient – aby věděl, jak zacházet s poraněnou končetinou i se samotnou sádrou.

Co byste měli obecně vědět a dodržovat?

První dny je třeba mít zasádrovanou nohu (ruku) ve zvýšené poloze a ledovat ji, co to dá, aby neotekla. Když si nezvolíte nesmáčenlivou sádru, nemůžete se v ní sprchovat, natož koupat, jinak by pod ní vznikly žmolky. Naopak smáčenlivou sádru je třeba vždy po namočení vysušit. Doma fénem, u moře nebo rybníka na slunci (ovšem po koupeli ve slané vodě plastovou sádru nejprve propláchněte obyčejnou vodou). A zlomeninu nebo jiné zranění hlídané lehkou sádrou nepřetěžujte, což vypadá jako rada, kterou „levou zadní“ dodrží každý rozumně uvažující člověk. Má to háček: plastová sádra je tak lehká, že ji za pár dnů přestanete vnímat a mohli byste se k poraněné končetině chovat jako ke zdravé. Poraďte se tedy s lékařem, které aktivity si můžete dovolit už v průběhu rekonvalescence.

A co za to?

Lehká sádra patří do sféry nadstandardní péče. Zdravotní pojišťovny její použití nehradí v plné výši, přispívají však částkou v řádu několika stokorun. Pacienta tak vyjde fixace horní končetiny podle rozsahu od 150 do 750 Kč, dolní končetiny od 300 do 1000 Kč.

Připravila: Marcela
Foto: archiv firmy 3 M
14. 8. 2012

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Webozdravi.cz na hlavní stránku Seznam.cz.

Diskuze: příspěvků