Na první slůvka ratolestí se těší netrpělivě celá rodina. Některé děti žvatlají, sotva se rozkoukají po světě, některé si naopak dávají na čas. Každé dítě je jiné, ale jestliže po třetím roce věku nemluví vůbec nebo občas pronese ojedinělé slovíčko, může jít o opožděný vývoj řeči. Pak je čas navštívit logopeda, s jehož pomocí se dá taková porucha odstranit
Mnozí lidé se domnívají, že k logopedovi se chodí odstranit ráčkování. Tak jednoduché to ale samozřejmě není. Velkou část klientů logopedů tvoří právě děti s vývojovými poruchami řeči. Takových poruch existuje několik typů, z nichž každý má své příčiny i léčebné postupy.
Opožděný vývoj řeči
Jedná se o poruchu, při které se jednotlivá stádia vývoje řeči dostavují později než obvykle a déle trvají. V případě příznivých vnějších vlivů řeč dosáhne obvyklé úrovně. Opožděný vývoj řeči může být způsoben dědičností, opožděným vyzráváním centrální nervové soustavy, negativními výchovnými vlivy, lehkou poruchou sluchu apod.
Omezený vývoj řeči
Tento typ je charakteristický při mentálním postižení, těžkých poruchách sluchu, extrémních případech sociálního prostředí – dlouhodobé absenci podnětů z prostředí apod. Prognóza je nepříznivá. Začíná vždy opožděně, na určitém stupni vývoje řeči se zastaví a dále nepokračuje.
Přerušený vývoj řeči
Řeč se vyvíjí normálně, pak následkem závažné choroby je vývoj přerušen. Příčinou může být úraz, vážné duševní onemocnění, nádorové onemocnění mozku, těžké psychické trauma apod. Podle závažnosti příčiny jde o opožděný vývoj řeči s možností dosáhnout pokračování vývoje řeči nebo za nepříznivých okolností, kdy se nepodaří odstranit příčinu, má další průběh vývoje charakter omezeného vývoje řeči.
Překotný vývoj řeči
Při něm se jednotlivá stádia dostavují dříve než obvykle a trvají kratší dobu. Jsou tu zvýšené nároky na nervovou soustavu, možnost vzniku neuróz. Mnohdy není dostatek času na zafixování správných stereotypů a správné výslovnosti, obojí zůstává nesprávné.
Scestný (odchylný) vývoj řeči.
Projevuje se odchylkou od normy jen v některých zevních složkách řeči, jejíž vývoj se ubírá jinými cestami než normálně. Týká se to zvláště vadné artikulace, jež provází vývojové orgánové anomálie, např. u rozštěpů patra nebo při organickém poškození mluvidel.
Diagnostika
Na diagnostice podílet tým odborníků – lékař foniatr, klinický logoped, psycholog a popřípadě neurolog. Diagnostika musí být zaměřena na vyšetření: stavu jednotlivých receptorů (vyšetření sluchu a sluchového vnímání, vyšetření zraku a zrakového vnímání), vyšetření intelektu (vyšetření klinickým psychologem), vyšetření motoriky (vyšetření pohybové koordinace celého těla, vyšetření jemné motoriky ruky a cílené vyšetření motoriky mluvidel), vyšetření laterality – často je v pozadí poruch komunikace nevýhodný typ laterality, vyšetření řeči – vyšetření všech jazykových rovin řeči (foneticko-fonologické, morfologicko-syntaktické, lexikálně-sémantické a pragmatické) a vyšetření vlivu prostředí.
Terapie
Důležité je poskytnout dítěti dostatek přiměřených řečových podnětů a stimulace, ale také správný řečový vzor. Aby dítě mohlo komunikační schopnosti rozvíjet, musí řeči rozumět. Další zásadou je rozvíjení především obsahové stránky řeči, až druhotně stránku formální (výslovnost). Nejčastější chybou je snaha naučit dítě správně vyslovovat, přestože ještě nemá dostatečnou slovní zásobu ani schopnost dostatečně koordinovat pohyby mluvidel. Vlastní řečová produkce se začíná vytvářet ze základního řečového zvukového materiálu, tj. hlasu, který je obměňovaný citem, modulačními faktory. První jednoslabičná slova vznikají opakováním slabik (mama, papa apod.). Postupně dochází ke kombinaci slabik se dvěma různými samohláskami, dvěma různými souhláskami. Základní částí slovní zásoby jsou podstatná jména konkrétní a základní slovesa.
Dále se přechází k jednoslovným až dvouslovným větám. Důležitým bodem edukace je nácvik syntaxe, která mění význam sdělení. Tvoření víceslabičných slov, zapojování je do vět, nárůst slovní zásoby o další slovní druhy, odstraňování dysgramatismů až k popisu děje na obrázku. K úpravě výslovnosti přistupujeme až tehdy, má-li dítě dostatečnou slovní zásobu a má na odpovídající úrovni fonematický sluch. Úprava výslovnosti postupuje podle vypracovaných metodických postupů.
Připravila: Zuzana
Foto: iStock
10. 7. 2017
